Terapie u dětí

Terapie u dětí je v mnoha ohledech jiná, než jak vypadá běžná terapie u dospělých. Má svá specifika, své vlastní úskalí, ale i některé výhody.

Vlastně hned první odlišností je to, že klient (tedy dítě) není sám žadatel či objednavatel služby, ale tímto žadatelem je typicky rodič. To s sebou často může přinést mnohá nedorozumění a také chybná očekávání na straně rodičů. Další aspektem může být nízká motivace dětí - zvlášť, pokud na terapii jdou z donucení, případně pokud sami nepociťují, že mají nějaký problém k řešení. Toto na vcelku běžná např. u mladších dětí s PAS a také s chováním náročných na péči. Okolí často vnímá náročnost chování, ale dítě si často neuvědomuje, či zatím nepřipouští, že by mělo nějaké potíže. To vše se poodkrývá až postupně během terapie podle toho, jak se utváří mezi dítětem a terapeutem (ale i terapeutem a rodičem), terapeutický vztah. Tím se dostáváme k tomu, co je nejdůležitějším a nezbytným předpokladem jakékoliv terapie - tedy kvalitní terapeutický vztah. Proto se vždy zpočátku terapie, když se ještě s dítětem moc neznám, snažím primárně o to, aby se se mnou cítilo dobře a chodilo ke mně rádo - teprve po vytvoření pevného terapeutického vztahu lze plně přistoupit k samotné terapii. 

I přes výše popsané však  přece jen samotná terapie probíhá v podstatě již od prvního setkání - vzájemný objevováním, různými hrami i cíleným poznáváním dítě. V tomto období hraje důležitou roli také rodič, který často poskytuje nezbytné informace ze života rodiny a dítěte, také musí často sledovat některé pozorované chování a někdy o něm vést i stručné záznamy (specifikum KBT) - často z důvodu toho, že na to dítě samo zatím nemá kapacitu, ale přitom se k němu během terapie již lze vrátit a přímo s dítětem situaci znovu probrat v bezpečném terapeutickém prostředí. Není bez zajímavosti, že ze zkušeností KBT terapeutů již pouze fakt toho, že je konkrétní chování systematicky sledováno, vede často k jeho dílčím změnám.

Zpravidla si většina dětí na terapeuta rychle zvykne a postupem času s nimi lze více pracovat na dohodnuté zakázce, více se věnovat nácvikům, vystavit je většímu tlaku na identifikaci emocí, jejich popis a také změnu chování.

I tak však terapeut nesmí ztratit ze zřetele to, že na nejdůležitějším pracovním předpokladem i předpokladem změny u dítěte je pevný a přátelský terapeutický vztah, který je třeba hlídat, monitorovat a čas od času i upevnit.

Proto se vždy zpočátku terapie, když se ještě s dítětem moc neznám, snažím primárně o to, aby se se mnou cítilo dobře a chodilo ke mně rádo - teprve po vytvoření pevného terapeutického vztahu lze plně přistoupit k samotné terapii.

Zpravidla si většina dětí na terapeuta rychle zvykne a postupem času s nimi lze více pracovat na dohodnuté zakázce, více se věnovat nácvikům, vystavit je většímu tlaku na identifikaci emocí, jejich popis a také změnu chování.